Je těžké milovat někoho, kdo vás nechce. Ještě těžší je ale milovat někoho, kdo vás chce, ale ne teď

Tenhle blog vznikl proto, abych se nezbláznil. Píšu ho z toho důvodu, že mě čekají dva měsíce, během kterých budu muset vydržet tíhu, kterou jsem zatím nezažil a naučit se trpělivosti. To je něco, co mi nikdy nešlo. Čekat. Čekání mě děsí víc než cokoliv jiného na světě.
Abyste pochopili, o co běží, musím se vrátit v čase. Konkrétně ke dni 15.4. 2010. To jsem se poprvé viděl se slečnou, která mi změnila celý život. Našel jsem někoho, s kým jsme se bezvýhradně milovali, užívali si každou společnou chvíli, svět byl hezčí, ptáčci zpívali čistěji než kdy jindy a bílá byla bělejší...:) A pak..jsem to dokonale posral. Ale k tomu se dostaneme, provedu vás naším vztahem, stejně jako tím, kde jsme teď a co nás čeká.
Blog píšu anonymně, tyhle důvody pochopíte taky později. Takže já budu prostě já a ona bude D. (jako Dokonalá:).
Proč dva měsíce? Protože 17. prosince 2011 se v 20:00 hodin sejdeme u ní před domem a ona mi řekne svoje rozhodnutí, jestli spolu budeme a pokusíme se zachránit naší lásku, a nebo se sice budeme milovat dál, ale už nikdy nedostaneme šanci na to být spolu. A nebo mi řekne něco úplně jiného...
Na čem jsem teď? Vím, že jí miluju. Vím, že ona miluje mě, včera mi to řekla několikrát, když jsem jí doprovázel na schůzku s jejím současným "přítelem" (nechce to definovat..). Ví, že jsme si souzení, a že naše láska je jedinečná. Jen nechce být znovu zraněná, nechce mi všechno dát zadarmo, i proto, že si myslí, že jsem vždycky všechno v životě zadarmo dostal. A taky nechce ublížit tomu, s kým je teď. A tak mi dala to zvláštní dvouměsíční ultimátum. 
Napadla mě na to taková glosa: "Je těžké milovat někoho, kdo vás nechce. Ještě těžší je ale milovat někoho, kdo vás chce, ale ne teď"...